Steven Wilson - Hand. Cannot. Erase. (2015)

Nenucená kombinace progresivních, elektronických a popových prvků. To je čtvrté solo album Stevena Wilsona s názvem "Hand.Cannot.Erase". Na albu se mimo jiné podílely i známá jména Marco Minnemann a Guthrie Govan. Na rozdíl od přechozího "The Raven That Refused to Sing (And Other Stories)" je "Hand.Cannot.Erase" koncept album, které vypráví o tragickém příběhu Joyce Vincent*. 5/5

*"Joyce Vincent se narodila a vyrůstala v Londýně. Vedla úspěšný život až do roku 2001, kdy přerušila veškeré vztahy s rodinou, přáteli a dala výpoveď. Joyce byla obětí domácího násilí a nejpíš pocit hanby jí dohnal k tomuto řešení. Poté se odstěhovala do ubytovny na předměstí Londýna. V listopadu 2003 navštívila nemocnici a to bylo naposledy, co jí někdo viděl. Až do roku 2006 kdy našli její ostatky ležet u zabalených dárků v jejím pokoji."

- Aleš Balon

Top songy:

Hand.Cannot.Erase, Perfect Life, Regret #9

Youtube:

Hans Zimmer - Insterstellar (2014)

Dlouho se čekalo, přesně 5 let na další überpočin tohoto geniálního skladatele. Od dob Inception, dalo se říct, že jen paběrkoval na stejné vlně, využíval již nastolených, ale skvělých zvuků.

Ale pořád jsme čekali na něco nového, jiného. Což právě přišlo v OST k filmu Interstellar.

Zimmer se spojil s Alexem Gibsonem a odletěli do Londýna, využít templářského kostela a jeho varhan. Díky sólistovi kostela, Rogeru Sayerovi, získali pro svojí tvorbu nadčasový, nebojím se říct až geniální zvuk. Zvuk, který definuje desku a číní ji tak absolutně výjimečnou. 5/5

- Kryštof Čonka

Top tracky:

Detach, No Time For Caution, S.T.A.Y, Day One

Youtube:

JMSN - JMSN (Blue Album) (2014)

The Weeknd. Ještě před pár lety neznámé jméno. Dnes již pomalu persona RnB, známá celému světu (momentálně i díky singlu ve filmové sračce 50 odstínů šedi). Možná si říkáš, proč první věty míří úplně mimo. Důvodem je fakt, že tohoto Kanaďana miluju a občas dojdu do fáze, kdy se jím „přeposlouchám“. Takže jsem hledal něco podobného, a tak se dostal k JMSN. Pravdou je, že až si pustíš tohle album, nebude znít jako The Weeknd. Přesto Christian Berishaj alias JMSN nabízí podmanivý a uklidňující vysoký mužský hlas zasazený do R&B melodií, které zdobí kytarové linky. Abych byl upřímný, tahle věc je pro mě mírné zklamání a zároveň skrytá recenze a velké doporučení na starší album z roku 2012, †Priscilla† - brilantní to věc! Právě v porovnání The Blue Album kontra †Priscilla†, první zmiňované z boje odchází jako poražené a to jen díky tomu, že o dva roky dříve nasadil vysokou laťku, která tak připomíná tvorbu The Weeknda (ano, první řádky nebyly zbytečné tlachání mimo). Tohle je jen mírný odvar toho, co umí a proto „jen“ 3/5.

- Orel

Top pisne:

Street Sweeper, Price, Foolin‘

Soundcloud:

NAVRATDOMINULOSTI I

Scars on Broadway - Scars on Broadway (2008)

Kytarista, potažmo zpěvák a vždy dvorní skladatel System Of A Down, Daron Malakian, si před lety rozjel nenápadnou vedlejšku, kterou paradoxně beru za to vůbec nejlepší od něj. Ovlivněn byl po žánrové stránce hlavně rockem šedesátých let, tj. klasiky jako je Bowie, Neil Young, Brian Eno, Beatles nebo Roxy Music, ale i elektronikou, trash, black, death a doom metalem, GG Allinem nebo arménskou folkovou muzikou. Celkem bizarní mix tu tvoří vlastní rockový sound. A líbí se mi, jak moc ta muzika odráží Daronovo zvláštní já a unikátní vnímání světa kolem v různých momentkách. Krása Scars spočívá nejen v jednoduchosti, jak textově, tak struktuře postavené na opakování, ale i v nesmírné hloubce zároveň - obojí významové, emocionální. Miluju hned otevírák "Serious", který několikrát vystřídá rychlé sloky s melodickým a ultra-zpěvným refrénem, přičemž Malakian na pódiu hlásí "you're so fucking serious it makes me fuckin' sick!!!". Zasněný "Babylon" vrací vzpomínky na dětskou lásku, noci v poušti, ve hvězdách a na vrcholcích střech. "Chemicals" možná dočasně rozhodí vaši příčetnost, "Enemy" roztančí, "Universe" přiměje zamyslet se nad podstatou všeho, naší nicotností, "3005" tragikomicky ujíždí na pozadí konce naší planety. Není to rozhodně něco pro každého, ale pokud vám to sedne a objevíte hloubku jako já, může to být deska k nezaplacení...
 Léta doufám, že se třeba dočkám pokračování. 5/5

-  Ondra Slasher Novotný

Top tracky:
Serious, Funny, 3005, They Say

Youtube:

  
  

Night Hag - Gilded Age (2011)

Slusnej mix black metalu a hardcoru z Australie. Bezny postupy, takze album
nijak neprekvapi, ale ani neurazi. Ja sem si tady svoje srdcovky nasel.
Skoda, ze uz to hosi davno zabalili. 3/5

- Pablo Esko


Top pisne:
Sixth Extinction, Coolidge, Kansas, Mongrel

Bandcamp:
 

Skáphe - Skáphe (2014)

Tristici se skaly a rev nekoho, koho zerou plameny. V jeskyni nebo v propasti,

 odkud slysis tenhle syrovej zvuk dlouhou ozvenou. Puda se zacne trast, a do

toho ti zacne pod nohama prystit lava. Pak ticho. A posledni riz, kdy je kazda

 duse pohrbena. Ted uz Zeme hraje svoji posledni smutnou hymnu v kostnici. Ve

vesmiru plujou kousky Zeme, a na jednom z nich se blysti posledni obelisk.

Hejno meteoritu ho roztristi na milion kousku. Dizonance. Mrazive spalujici

podivana. Zivot je vymycen. Nastalo nepojmenovany, hrozivy ticho kosmu. 4/5

- Pablo Esko

Top pisne:

Every Soul Entombed, Melancholic Ossuary,

The Obelisk Gleam, Untitled

Bandcamp:

Anicon - Aphasia (2015)

Sam sem se divil, proc kapela, ktera hraje od roku 2010, je tak silne

nedocenena. Ted uz asi vim proc. Anicon se na tomhle EP snazi vic navodit

atmosferu, ale moc jim to nejde. Zvlast v castech, kde je vokal vynechanej,

a kytarovy linky by mely cloveka nekam vtahnout, tak to funguje presne naopak.

Jakoby melodie nemely smysl a nesedely na spravnym miste. Misty se kapela snazi

o nejakou progresi; v poslednim songu se najde zapamatovatelnej riff, bohuzel pokus, vydat

se lepsim smerem nez na predchozim materialu, nevysel. Pisne sou vazne neprirozeny, vyjimkou

prvni Fall From Earth, ktera zacina prijemne melancholicky. Anicon mimochodem

pisou novy album. takze jim muzem dat jedinou sanci, ze se proberou. 3/5

- Pablo Esko

Top pisne:

Fall From Earth

Bandcamp:

Houses - A Quiet Darkness (2013)

Jestli je pro nekoho letni depka Lana Del Rey, pro me to pak je tahle kapela.

Indie shoegaze duo - Dexter Tortoriello a Megan Messina - se svoji elektronikou.

Skomirajici nadeje na nejakou lasku nebo davno ztraceny leto - to si vyberte sami. Tady bici zatloukaj posledni hreb do rakve a kytara nahani post-rockovej dron, kterej vas vyvali

ve vyprahly pude. A kdyz nastoupi piano, to se ve vas vsechno otevre a vytece.

Nic nezbyde.. 4/5

- Pablo Esko

Top pisne:

Beginnings, The Beauty Surrounds, Big Light

Youtube: