Je zvlastni, jak daleko se muze klasicka hudba dostat. Predevsim diky
trem lidem, ktery ji dodali tak minimalisticky vyznam. Pod vlivy Erika
Satie a jeho nepravidelnych klavirnich linek, se Willamette podarilo
zachytit hudbu prazdnyho pokoje. Ozivili zaprasenou policku, pach
drevenych vitrin. Dokonce samotny zdi, protkany generacema lidi davno
predeslych.
(zdroj od Sheresky, 30.6. 2012)
Ani na druhym debutu nechybi silna nostalgie a pocit
odloucenosti. Prinesla ale systematicka prace prenaseni starych
nahravek z pasky na pasku ovoce i po 5 letech? Nutno poznamenat, ze
oproti veledilu "Echo Park" a "Always In Postscript" je tady min pohybu,
coz se tyka nejen field recordings, ale taky samotnych hracich
nastroju. Prvni 4 kousky pripominaj jiz zmineny alba, vyznacujici se
klidnym, vrstvenym hucenim. Vyvera z nich teplo v sepiovy barve. Zlom
nastava u Ctyr filmu, ktery prechazej do beznadejny deprese.
Nejvyraznejsi pisni alba povazuju Konec dobre kazne; je to jediny misto
pro piano. Vystihuje tim svoji dulezitost. Kodeinove zdrimnuti nemusim
nijak zvlast popisovat, mluvi samo za sebe. Variaci Fresnal otevira cello, na
mysli se objevi kanon v Severni Americe, s pocitem opotrebeni.
Spolecny znaky muzeme najit taky u interpretu jako je Brian Eno nebo
Hedia. Pul hodinovou stopaz zakoncuje stejnojmenna skladba plna
nejistoty. Budou Willamette dal tvorit, nebo vycerpali posledni napady? S
jistotou muzeme rict, ze Diminished Composition prinasi i po tak dlouhy
dobe neoposlouchanej material. Vinyl byl navic tisknutej v Cesku,
protoze je to prej rychlejsi nez kdekoliv v USA. Ke vstrebani vsech
zvukovych vjemu je poslech na dobrych sluchatkach a pri absolutnim tichu
naprosto krucialni. A kdo se chce zastavit na miste, kde cas neexistuje
a klid vitezi nad ruchem dneska, at zmackne opakovani. 7/10
Top skladby:
Four Films (Films Four), End Of Good Discipline, Fresnal Variation (For Jeanne Moreau)
Bandcamp: